Kaple sv. Barbory

Po létech se rozhodl majitel panství Hanuš Zikmund Petřvaldský postavit budovu novou, prostornější, v tehdy aktuálním stavebním slohu, pozdním moravském manýrismu. Stavba byla dokončena roku 1672. Coby navrhovatel projektu bývá uváděn císařský architekt Giovanni Pietro Tencalla, ale jiní se ve svých závěrech spíše přiklání k Janu Křtiteli Ernovi a dalším.

Pod stavbou křížového půdorysu s centrální kopulí byly vybudovány čtyři hrobky, jež nahradily do této doby používanou kryptu pod kaplí sv. Alžběty, kdysi sborem Jednoty bratrské v Buchlovicích. Pod Barborkou našli poslední odpočinek majitelé panství Petřvaldové a Berchtoldové, zatímco za hlavním vstupem pod podlahou odpočívají mniši řádu sv. Františka. Mnozí z nich žili ve zdejší poustevně. Poslední poustevník Rudolf Šrom tu přebýval ještě před II. světovou válkou.

Hlavní oltář kaple pochází z přelomu 17. a 18. století, postranní jsou vyzdobeny vyobrazeními sv. Zikmunda a sv. Ludmily. Pozornosti neunikne zlacená kazatelna ze stejného období. Stěny doplňují posmrtné portréty členů rodiny Berchtoldů z druhé poloviny 19. století, které jsou dílem malíře Františka Dorazila. Vedle nich tu vidíme náhrobky, z nichž nejstarší pochází z roku 1580 a patří Anně Švíkové z Lukonos. Nejcennějším kusem je náhrobek Zikmunda II. a Josefiny Berchtoldových, jehož součástí je terakotové renesanční dílo, reliéf Madony s Ježíškem, z florentské dílny rodiny della Robbiů. V sousedství kaple měli Petřvaldové v úmyslu zřídit klášter pro šest řeholníků řádu Nejsvětější Trojice, tzv. trinitářů. Ze stavby ale sešlo.

U kaple se odedávna odbývaly dvě poutní bohoslužby, a to původně na svátek sv. Barbory a druhou neděli po Velikonocích. V roce 1784 byla kaple uzavřena. V 19. století byly poutě na Barborce obnoveny a s jistými přestávkami se odehrávají na svátky Nejsvětější Trojice a Nanebevzetí Panny Marie dodnes.